Donský kozák

Za slovem +

za větou -

za básní černá díra,

tak nevznilne z ničeho nic.

Je to tak dávno,

tak bolestně dávno.

Přišel,

v dětství namaloval šaty pro panenky z papíru,

v dospělosti ortel vyřkl:

,,Táhni z domu,jinak tě zabiju!"

A odešel.

Židle zeje prázdnotou

a svět se tiše směje:

,,Myslelas,že mě oblafneš,konkubíno má?"

Čas zase zbytečně pindá:

,,Dcerku ti Bočí soud svěřil do opatrování

a mě mamá Smrt tvého otce!"

Mrhám svými vzpomínkami.

/Tři uzly na kapesníku./

Loučím se s ožralou jistotu.

/Za perlový náhrdelník koupím si oddaného nepřítele./

Vzlykám nad věčně pomíjivou věčností.

/Pohraniční hlídka v mém srdci bez varování zastřelí zběha./

Je to tak dávno.

Truchlivá samota.

Kondolence.

Pohřební vůz řízený tebou

do svého cíle dojel!

Necítím-cizinec.

Nemyslím-prohibice.

Nechápu-lenost.

Čase,mě ještě nedostaneš!

msti se mi ty,Malověrný,jak chceš,

o to více tě dcera bude nenávidět,

o to více stěbětavých nevěrných milenek tě připraví

o peníze a čas,

vyměřený mou neústupností a hrdostí!

Bezmocná,

utlumená,

nemocná ze statečnosti.

Je to tak dávno,

tak zbytečně dávno.